Zima bude podle myslivců dlouhá, lesní zvěř nabírá tuk

Myslivci se na nadcházející zimu připravují už od žní, aby v mrazivých dnech mohli přikrmovat pernatou a spárkatou zvěř. Podle Václava Víznera z Okresního mysliveckého sdružení v Mělníku stále platí: „Poslední zrno z pole, první zrno do krmelce a zásypu."  

Myslivci se shodují, že není snadné zajistit dostatek zásob. Předseda mysliveckého sdružení Višňovec – Vysoká Libeň Radek Mareš připomněl, že jde o zrno, vojtěšku a seno, solné lizy i granulované krmné směsi se správným poměrem vitamínů a minerálů. „Krmivo sháníme, kde se dá, hodně nám pomáhají dary od uživatelů honiteb nebo od zemědělských družstev," uvedl Radek Mareš.

Podle Jindřicha Vaise, předsedy mysliveckého sdružení Všetaty – Přívory, se není příliš na co těšit. „Zvěř už delší dobu poctivě nabírá tuk, vidím to na pěkně dlouhou zimu," poznamenal.
 
Po celou zimu musejí myslivci hlídat vysokou, aby její touha po sladké řepce neskončila tragicky. Žlutě kvetoucí rostlina, která zůstává po celý rok zelená, je pro srnčí zvěř jedovatá a zasahuje její nervovou soustavu. Pokud se řepka stane pro vysokou hlavním zdrojem potravy, mohou následovat problémy s trávením, oslepnutí nebo dokonce selhání vnitřních orgánů. Zvířata navíc ztrácejí svou přirozenou plachost a často končí pod koly aut.
 
Myslivci si i v zimních měsících stěžují na chování lidí v lesích.  „Jsou hluční, zvěř ruší, někdy ji dokonce i honí. Nejhorší jsou majitelé psů, kteří svá zvířata pustí z vodítka a nechají je být," posteskl si Luděk Prušák, předseda mysliveckého sdružení Diana – Nová Ves. Bezohlední jsou také řidiči čtyřkolek a motorek. Zvěř má strach i z jezdců na koních a terénních kolech.
 
Zvláště vysoká zvěř se snadno vyplaší a trvá pak dlouho, než si opět najde cestu zpátky ke krmelci. Pokud ji vůbec hledá... „Vystresovaná a uštvaná zvěř se snaží uniknout do bezpečí, kde pak uléhá, v zimě do sněhu nebo na zmrzlou zem, a později hyne na zápal plic," řekl o smutných následcích nekázně návštěvníků lesů Václav Vízner.
 
Myslivci míří ke krmelcům po celou zimu minimálně jednou týdně. Většinou je to baví, přestože to bývá pořádná dřina, třeba když se prodírají závějemi sněhu s těžkými pytli plnými krmení na zádech.